Letošní červen prožívám skoro jako profesionální závodník. Každý víkend trávím na závodech, i když bych měla veškeré úsilí věnovat přípravám na státní zkoušku. Před Krkonošemi jsem musela překonat další překážku, jelikož jsem poprvé na vlastní kůži pocítila, jaký panuje nedostatek spolujezdců u nás. Více v tradičním reportu Martiny Daňhelové.

Letošní červen prožívám skoro jako profesionální závodník. Každý víkend trávím na závodech, i když bych měla veškeré úsilí věnovat přípravám na státní zkoušku. Před Krkonošemi jsem musela překonat další překážku, jelikož jsem poprvé na vlastní kůži pocítila, jaký panuje nedostatek spolujezdců u nás. Moji tradiční spolujezdci byli pro tentokrát zahlceni prací, tak jsem musela najít nového odvážlivce. Jako první odvážný se objevil zkušený spolujezdec Aleš Pilný, který vedle mě usedl na start. Trénink proběhl za krásného počasí, a jak tomu už tradičně bývá, do rána pěkně sprchlo, což změnilo charakter trati. Volba pneumatik do první rundy byla velká loterie, jelikož obloha nenaznačovala, že by se měla vyjasnit. Zvolili jsme jistotu a nasadili mokré gumy. Jakmile jsme přijeli na první RZ, obloha se rozestoupila a tratě byli převážně suché. Mokré gumy se chovali na suchém povrchu velmi nervózně a tak jsme museli zvolit opatrný styl jízdy. V RZ4 nám však trať ukázala svou zákeřnou tvář a v zatáčce na kousku vyneseného bláta jsme se dostali do smyku a narazili zadní částí Pola do stromu. Po pěti minutách zdržení, kdy bylo nutné zprovoznit auto, jsme už měli značný odstup od soupeřů a nezbylo než v klidu dojet na cílovou rampu bez velkých ambic.

Dnes už je Polo opět připravené do boje, který se uskuteční na Rally Vysočina.

Martina Daňhelová